Stránka letáku Magazín DEKÁČ – str. 17

Tento leták platí do 18. 4. 2022.




Tento leták platí do 18. 4. 2022.

Přepis textu:

Na úvod našich rozhovorů se vždy     ptáme na Decathlon příběh. Na ten     tvůj se obzvlášť těším. Jak Hervé     Danilo, donedávna ještě country leader     Decathlonu Česká republika, přišel     k Decathlonu?     vybudovat centrálu. Já nemám moc rád žádná     ústředí, kde se příliš sedí, já mám raději, když     jsou lidé v pohybu, a v Decathlonu obzvlášť.     Nicméně stal se ze mě ředitel první centrály     ve Villeneuve-dAscq a vlastně nadřízený     Michela Leclercqa, samotného zakladatele.     rao L     ORME     Do Decathlonu jsem nastoupil relativně     pozdě. Bylo mi 26 let a nevěděl jsem ještě, co     chci v životě dělat. Studoval jsem technický     obor, hodně jsem jezdil na motorkách, měl     jsem mnoho dalších zálib. Odešel jsem na     Michel nám tehdy totiž vysvětloval, že     v Decathlonu je nejdůležitější zákazník, takže     musíme obrátit klasickou pyramidu vzhůru     nohama. To znamená, že budou rozhodovat ti,     kteří jsou nejblíže zákazníkům. „Takže můj šéf     je tady Hervé Danilo,“ řekl tehdy Michel, a to     jsem byl ve firmě sotva 4 roky. Všichni, kteří     tam tenkrát seděli, byli ve firmě minimálně 10     let a museli si asi říkat, co jsem zač. Někdy to     bylo legrační. Michel byl „nahoře“ v kanceláři,     já dole na place v prodejně, a jednou jsem mu     přišel říct, že nechal rozsvícená světla u auta.     On zastavil celé jednání, aby mě vyslechl, co     že jsem mu to důležitého přišel říct. A já mu     přitom jen chtěl říct, že mu svítí světla. (směje     se) Tím jen zdůrazňuji, že opravdu vždy dal na     to, co mám na srdci a co si myslím.     vojnu, a když jsem se vrátil, začal jsem si dělat     nástavbu na obchodní škole. V rámci studia     jsme měli povinnou praxi v nějaké firmě a mě     žádná z firem, které nabízela škola, moc ne-     DECATHLON     zajímala. Byl tam i Auchan, známý obchodní     dům ve Francii, do jehož obchodní zóny     tenkrát patřil i Decathlon. Tam taky nabízeli     stáž, jmenovala se přímo „otevírání nové     prodejny“. V té době se jednalo o 23. prodejnu     Decathlonu. Šel jsem tam společně se spolu-     žákem a bylo to překvapivě fajn. Vedl nás ten-     krát regionální manažer z Villeneuve-d'Ascq     (kde Decathlon sídlí) a já jsem byl přímo     fascinovaný, jací skvělí lidé tam pracovali. Měl     jsem si s nimi tolik co říct: o životě, o sportu,     o zálibách... Zjistil jsem, že to, co mě k té     firmě táhne, jsou lidé. Když potom prodejna     začala nabírat nové kolegy, rozhodli jsme se     se spolužákem přihlásit. Tenkrát to fungovalo     tak, že v celém obchodě byli jen dva vedoucí,     kteří měli pod sebou více oddělení, takže si     vlastně prodejnu rozdělili napůl. A na pozice     těchto vedoucích jsme nastoupili my dva.     ředitele prodejny v Německu a mě nabídli vést     největší prodejnu, která byla tenkrát v Eng-     los. Současně mi nabídli menší prodejnu na     pobřeží, kam mě to lákalo víc, protože miluju     windsurfing. Rozhodl jsem se však nakonec     pro Englos, protože to byla první a nejstarší     prodejna Decathlonu. Michel Leclercq, zakla-     datel Decathlonu, ji otevřel v roce 1976 a já     ji 10 let nato převzal. Byla to sice už „stará“     prodejna, ale i tak se nám dařilo zvyšovat ob-     rat až o 20 %, což byl tenkrát nejlepší výkon.     Všichni z toho byli nadšení a ptali se mě, co     bych chtěl dělat dále. Já jsem si pomýšlel na     obchodního ředitele pro vodní sporty. Ale     jednou za mnou přišel právě Michel Lec-     lercq, vzal mě na oběd, strávil se mnou celý     den, vyptával se mě na všechno možné, i na     můj oblíbený windsurfing... Nakonec přišel     s tím, že potřebuje někoho, kdo mu pomůže     Jednou onemocněl regionální ředitel mého     regionu a já jsem ho zastupoval na schůzi, kde     byli všichni regionální ředitelé. Tenkrát nám     Michel chtěl oznámit, že urychlíme expanzi     do dalších zemí. Už jsme otevřeli Španělsko     a Německo a chystali jsme se na Itálii. Všichni     Přestěhovali jsme se, pronajali jsme si spolu     byt. To bylo na jaře 1986. Byli jsme nadšení     pro věc, stejně jako vy v České republice,     a pořád jsme pracovali, každý den. Můj     kamarád neměl řidičák, takže jsem na něj     stejně vždy čekal, i když ten den měl třeba     zrovna zavírat prodejnu on. Dá se říct, že jsme     spolu otevírali a zavírali prodejnu opravdu     každý den. Mně to ale nevadilo, moc mě to     bavilo, to spojení sportu a lidí. Za půl roku     mému kamarádovi nabídli pozici zástupce     ti regionální ředitelé měli obrovský zájem     Itálii otevřít a ptali se mě proto, zda bych za     ně nevzal jejich region. Paříž, západní Francie,     samé lukrativní destinace. Já jsem se však     držel svého regionu. Navíc jsem měl před     sebou ještě jeden rozjíždějící se projekt, měl     jsem mít na starost rozvoj distribuce v Asii.     Jel jsem tedy do Thajska. Když jsem se vrátil,     nabídli mi regionálního ředitele pro severní     Francii, ale já jsem to odmítl. Všichni mě     považovali za blázna, co jsem si to dovolil,     že je s mojí kariérou konec. Michel Leclercq     mě však zastavil a říká mi: „Ano, slyšel jsem     o tom, že jsi odmítl, ale poslouchej, něco bych     pro tebe měl: koupil jsem pozemek v Itálii,     DECITHLON     DECITHLON     DEKÁČ 17    

×

    Sdílení