Stránka letáku Knihcentrum – str. 19

hy, a především tedy manželství. Takže proto     jsem si vybrala erotický žánr, je jednoduchý     na popsání, a přitom se dá dokonale obalit     perfektním příběhem, občas založeným na     reálném základu.     Proč píšete pod pseudonymem a podle čeho     jste jméno vybírala?     Pseudonym je určitá ochrana, není v tom moc     co hledat, prakticky je v něm vidět i mé jméno.     Marcy jako Markéta a Jell je z mého příjmení     Jelínková. Jen jsem to osekala, zkrátila, a pseu-     donym byl na světě.     Jaké typy mužů v životě preferujete?     Když nahlédnete do mých knih, dá se muž,     kterého bych pro život preferovala, snadno     odhadnout. Musí být trochu tajemný, protože     otevřená kniha nemá co nabídnout (alespoň     mně). Měl by být zábavný a měl by mě rozhod-     ně něčím překvapovat, aby vztah nespadl do     stereotypu. Já jsem totiž živel a po delší době     nečinnosti se začnu nudit. A když se nudím,     většinou to končí katastrofou.     Jaké máte koníčky?     Miluji knihy, to je bez debat. Mezi top favoritky     rozhodně na první příčku řadím Amo Jones.     Je to moje srdcová záležitost, její knihy buď     milujete, nebo nenávidíte. Upřímně si mys-     lím, že autorka musí mít v hlavě malou část     chaosu, aby dokázala tvořit postavy, které se     určitým způsobem neztotožňují. A to ona umí     opravdu excelentně. Ráda cestuji a hodlám     do svého života zahrnout dobrodružství, kdy     sbalím batoh, svoje děti a prozkoumáme nové     kultury, nová jídla. Poznávání, to je naše. Dů-     ležité je, aby se člověk nebál. Přišla jsem na     to až ve třiceti, kdy jsem se vlastně zamyslela     nad tím, jestli na tohle už svým způsobem ne-     budu stará, a pak jsem si v duchu nafackovala     Petra Hrakin     a říkám si, že věk nehraje roli. Já nehledám     partnera pro život, hledám partnera pro dob-     rodružství. Tak co když na mě čeká někde ve     světě? I když si myslím, že až pozná moje děti,     tak bude radši dělat, že mě nevidí. (smích)     Zastáváte názor, že v životě je něco buď' čer-     né, nebo bílé, nic mezi tím...     Ano, stojím si za tím, že nic mezi černou a bí-     lou není. Uvedu příklad. Je to stejné jako lež     a pravda. Je snad něco mezi Iží a pravdou?     Ano, je, říká se tomu omáčka. A tu já k smr-     ti nesnáším. Tak buď si to uděláte bílé, nebo     černé. Ta šedá, která se těmito dvěma barva-     mi smíchá, je zbytečná komplikace, do které     člověk spadne jako do kruhu. Ta šedá je ta,     která vás stáhne ke dnu. Když hrajete život     s bílou, nemůže vás poznamenat jiná barva, to     samé je s černou. Ale jak je smícháte dohro-     mady, všechno přestane fungovat tak, jak má.     KNIHCENTRUM.cz | 19