Tento leták platí do 31. 8. 2022.
Tento leták platí do 31. 8. 2022.
Srdečně vás zveme na setkání se spisovatelkou Karin Lednickou, které se uskuteční ve čtvrtek 23. června 2022 od 17:00 V DOMĚ KNIHY KNIHCENTRUM.cz v Ostravě. Magwitze ve složce důstojníků SS, odkud jsem převzala životopisné údaje. Dostat se k těm materiálům byl poměrně složitý proces, ale mně zkrátka přišlo důležité, aby pozůstalí mohli pohlédnout do tváře muže, který vydal rozkaz k zavraždění nebo deportaci jejich blíz- kých. A aby se dozvěděli, z jakého prostředí pocházel, jak bleskovou kariéru u nacistů udě- lal. Mimochodem, za spáchané zločiny nebyl Magwitz nikdy odsouzen a zemřel téměř še- desát let po životickém vraždění. Nakolik významným zdrojem pro vás byly materiály Mečislava Boráka? Nesmírně významným, proto jsem mu ostatně knihu dedikovala. Mečislav Borák odvedl ob- divuhodný kus práce a já jsem velmi vděčná jeho synům, že mi umožnili přístup do archi- vu svého otce a dali mi svolení k publiková- ní několika dokumentů a fotografií. Moc mě mrzí, že jsme se s panem profesorem nestihli poznat osobně nejen s ohledem na naši společnou práci, ale i proto, že se mi teď' ozý- vá spousta jeho přátel a kolegů, a já z jejich vyprávění poznávám, jak skvělý člověk Míťa Borák byl. Zpracováváte témata, kde zachraňujete his- torické události, aby se za nimi dočista ne- zavřela brána zapomnění, a prostřednictvím knih je opět vracíte lidem do povědomí. Máte v úmyslu v tomto pokračovat i ve svých dal- ších knihách? Ano, ještě je přede mnou třetí díl Šikmého kostela. A troufám si říct, že v něm bude ob- saženo mnohem více zapomenutých - nebo spíše úmyslně zastrčených - historických KNIHCENTRUM.cz | 13 i něco pozitivního - vím o několika skvělých učitelích, kteří o životických událostech učí, a tímto každému z nich děkuji. A spolek Životi- ce sobě taky odvádí velký kus práce. Je něco, co byste v této knize ráda viděla, ale nebylo možné to zapracovat třeba z dů- vodu, že lidé, kterých byste se ráda na něco zeptala, již nežijí? Kteří by to případně byli a z čeho byste je vyzpovídala, pokud by byla ta příležitost? Toho by bylo! Mám v hlavě spoustu otázek pro Hildu a Amalii Pawlasovy, Maňku War- copovou, Florentinu Bujokovou, Emilii Dudo- vou... a pro spoustu dalších obyvatel vesnice. A samozřejmě taky pro Henryka Mokrosze, jenomže ten by se mnou velmi pravděpodob- ně odmítl mluvit. Je hrozná škoda, že se po- drobného zpracování životické tragédie někdo neujal hned po válce. Ovšem tehdy k tomu nebyla politická vůle, bohužel. Jak je možné, že až ve vaší knize se objevuje vůbec poprvé fotografie velitele těšínského gestapa, kriminálního rady Quida Magwitze? Jak jste se k ní dostala? V jednom rozhovoru s vědeckým asistentem Slezského ústavu ČSAV v Opavě Mečislavem Borákem (kte- rému jste knihu dedikovala) jsem se dočet- la, že fotografie Q. Magwitze bohužel není k dispozici. Je možné, vlastně s ohledem na tehdejší geo- politickou situaci velmi pravděpodobné, že Mečislav Borák neměl v osmdesátých letech přístup do amerických a německých archivů, ze kterých jsem teď čerpala já. Našla jsem tam nejen fotky, ale taky osobní kartu Guida
