Stránka letáku Knihcentrum – str. 12

ROZHOVOR     Karin Lednická     „Snažím se dát hlas lidem tohoto     regionu, kteří až příliš dlouho     nebyli slyšet."     bücher,     Životice     Kan Lednick     J     méno autorky trilogie Šikmý     kostel zná téměř každý.     Úvodní dva díly sklidily     několik ocenění, na třetím Karin     Lednická pracuje. V březnu stihla     vydat ještě dokudrama Životice:     obraz (po)zapomenuté tragédie.     Proč jste se u Životic rozhodla zvolit jinou     literární formu než u Šikmého kostela, který     je zpracován čistě beletristicky?     Protože jsem o událostech v Životicích chtěla     říct co nejvíce, a tolik informací by román ne-     vstřebal. Anebo vstřebal, ale měl by pak přes     tisíc stran. A já jsem chtěla do knihy zahrnout     všechno, co se mi podařilo zjistit. Proto ta do-     kumentární forma. Zároveň ale pracuji se zbe-     12 | KNIHCENTRUM.cz     letrizovanými výpověďmi očitých svědků - to     však v žádném případě neznamená, že jsou     vyfabulované. Naopak, je to doslovný přepis,     jen literárně upravený a všemi pamětníky au-     torizovaný.     Jak to vypadá, když sbíráte svědectví pa-     mětníků? Děláte si zápisky, nahrávky, nebo     vám lidé třeba nějaké dokumenty i půjčují?     A důvěřují vám?     Myslím, že kdyby mi lidé nedůvěřovali, nemlu-     vili by se mnou. Důvěra je naprostý základ. Při     setkání nenahrávám, ale zapisuju do notesu.     Nosím si s sebou přenosný skener, takže si     dokumenty nebo fotografie nemusím půjčovat.     Čím si vysvětlujete absenci výuky o životic-     ké tragédii ve školách?     Projevuje se tady souběh několika různých     věcí, které by se daly shrnout do smutného     konstatování, že na Karvinsku se o uchová-     vání historického odkazu dlouhodobě moc     nedbá. A když o něco nepečujete, začne to     krnět. Památník životické tragédie je otevřen     jen v úterky, nepořádají se žádné besedy,     v infocentru vám nenabídnou žádnou brožu-     ru nebo třeba mapku, která by vás provedla     po kamenných pomníčcích na místech, kde     vraždilo gestapo. Naopak jedenácti pomníč-     kům hrozí zničení, protože přes ně kdosi na-     plánoval trasu nové silnice. To nechápu, fakt     ne. Dovedete si představit, že by třeba skrz     Lidice nebo Ležáky chtěl někdo vést čtyřprou-     dovou komunikaci? Při takovémto přístupu     není divu, že životická tragédie pozvolna upa-     dá do zapomnění. Jednou za rok smuteční     shromáždění, a tím to hasne. Ale abych řekla