Stránka letáku Decathlon – Dekáč – str. 9

o investování, už má naše akcie a dokáže vy-     světlit jejich smysl a proč je to příležitost pro     naše zaměstnance. Fajn je to v tom, že pokud     je to někdo přímo z týmu, lépe si o tom popo-     vídáte, najde si čas na tvoje otázky. Hlavní rolí     akciového ambasadora je předávat spoluhrá-     čům relevantní informace o akciovém progra-     mu a pomoci jim se všemi procesy v nákupu     i prodeji akcií.     V jakých případech Ize akcie prodat?     Akcie jsou součástí dlouhodobého odměňování,     proto máme pravidlo, že je můžeš prodat nej-     dříve po pěti letech. Klademe důraz právě na to     zhodnocení, protože akcie nejsou krátkodobou     investicí, jde o kumulované zhodnocení, přičemž     až s těmi roky vidím, jak to roste. Dále pak exis-     tují mimořádné události, jako je narození dítěte,     koupě bytu/domu či rekonstrukce - v takovém     případě můžeš akcie prodat i dříve.     To potvrzuji, za mě je moc dobře, že to nejde     hned vybrat.     Není důležité investovat miliony nebo statisí-     ce, dobré je, když dokážeš každý rok vložit as-     poň něco málo. Každá koruna se počítá. Ideálně     můžeš pro investici použít náš podíl na zisku,     ale i kdyby to bylo jen minimum, vždycky se     to bude počítat.     Co jsou za tebe Decathloní benefity     budoucnosti?     Samozřejmě nad tím hodně přemýšlíme a sna-     žíme se držet krok s dobou. Budoucnost je za     mě v benefitech, které podporují možnost volby.     Často totiž neplatí, že dokážu zvolit jeden benefit,     který dokáže nadchnout všechny, a proto je dů-     ležité si vybrat, co mi udělá radost. Toho jsme se     drželi hodně právě u vytváření benefitu Sport for     all. Můžeš jej využít na doplacení multisportky,     ale pokud nemáš místo, kde multisportku využít,     můžeš si za něj koupit permici do fitka, startovné     na závod, rybářský lístek, skipas... Máš volnost     v rozhodování. Hodně se skloňují benefity sou-     visející s well being nebo work-life balance. Tady     za mě záleží, nemělo by se totiž jednat o prázd-     ná gesta nebo poukázku do sauny, která „vyřeší“     všechny tvoje problémy. Musí to mít opravdu při     danou hodnotu. Největším benefitem ale za mě     zůstává to, že se těším do práce, až se potkáme     a dáme si kafe s kamarády. Zkrátka když cítíš, že     je firma ráda, že tě má.     Markét, ty jsi opravdu velká sportovkyně, já tě     znám především na dračích lodích.     Asi patnáct let jsem se věnovala rychlostní kano-     istice, je to naše rodinné prokletí, dalo by se říct.     Už můj děda byl trenér, takže to bylo povinné :).     Do dvaceti jsem to dělala závodně, pak následo-     vala pauzička, protože když celé dětství sportuješ,     tak se jednoho dne vzbouříš, že už chceš mít taky     někdy pokoj. (smích) Dračí lodě vznikly spíš tak,     že se lidem z kanoistiky začalo stýskat, tak jsme se     domluvili, že se budeme scházet u nějakého jiné-     ho vodního sportu. Nechtěli jsme chodit jen na     pivo, a tak jsme v Sedlčanech sestavili tým kluků     a holek od vody. Asi za největší úspěch považuji,     že jsme se s naší dívčí posádkou nominovaly na     mistrovství světa v Segedínu a skončily na krás-     ném devátém místě ve dvoustovce.     To je skvělé!     Dnes už je ale stále složitější se scházet, takže se     věnuji hodně i individuálním sportům. Odma-     lička jsem byla vychovávaná k všestrannosti. Ve     dvou letech jsem bruslila, ve třech lyžovala. Ke     kanoistice potřebuješ také zimní přípravu, což     obsahuje vše od běžek přes plavání až po posi-     lovnu, takže si vyzkoušíš skoro všechno. Pro mě     byl vždy svátek vyzkoušet si nový sport. S kama-     rády jsme se věnovali i triatlonu a kvadriatlonu.     Tam máš tuším také nějaké úspěchy...     Já to hrozně nerada zmiňuji, protože to je tako-     vý úspěch skoro zadarmo. Ono tam stačilo jen to     dojet. V kvadriatlonu totiž není tak velká konku-     rence, protože je tam právě ještě ten kajak. Rych-     lostní kanoistika je hodně o tom, že pokud se to     nenaučíš jako dítě, tak už nemáš moc šanci. Rov-     nováha, kterou potřebuješ do kajaku, se totiž pěs-     tuje ve velmi útlém věku, ideálně tak od šesti let.     Já jsem v kajaku seděla poprvé ve čtyřech letech.     OUTR     NO Pontedewe     Pratrz dracen     Zatímco ty jsi vyhrávala medaile, já jsem se     rýpala v písku na pískovišti. Takže určitě je     potřeba i tento tvůj úspěch vyzdvihnout. Byla     jsi první?     Ne, jsem trojnásobná vicemistryně světa.     (smích)     Já si teda myslím, že to je dost cool.     Zas tak cool to není. Musíš si jenom vybrat sport,     který nedělá tolik lidí. (smích)     Máš ještě nějaké další životní moudro, kterým     se řídíš?     Víš, co je definice šílenství? Pořád dokolečka dě-     lat stejné věci a očekávat jiné výsledky. To zna-     mená, že pokud něco děláš a nejde to směrem,     kterým si představuješ, tak není čas čekat na     to, že se něco změní. Ty musíš změnit přístup.     Musíš zkusit na to jít jinak. Protože když to bu-     deš dělat pořád stejně, tak se nikam nedostaneš.     Markét, velmi jsi mě inspirovala,     děkuji za rozhovor.     Autorka článku: Petra Baštanová     DEKAC 9