Tento leták platí do 28. 4. 2024.
Tento leták platí do 28. 4. 2024.
YAN RYSEL ROCKRIDER Základním principem našeho podnikání je prodej sportovního vybavení. Co se ale stane s produktem po jeho prodeji? Jak dlouho bude sportovci dobře sloužit? Jak o něj pečovat? Vítejte v království Vojty Kříže. Vojtu potkáte nejčastěji v Českých Budějovicích, ale cestuje po celé ČR - je totiž národním lídrem našich servisů. V této funkci Vojta zajišťuje, abychom zákazníkům poskytovali lepší služby a podporu produktů, které si u nás zakoupí. Pro Decathlon je to jednou ze současných priorit a do budoucna bude opravitelnost hrát ještě větší roli. Právě proto jsme se rozhodli udělat s Vojtou velký rozhovor do tohoto čísla. Povinná otázka - jak dlouho jsi v Decathlonu? Už od roku 2013, kdy se otevíral českobudějo- vický Decathlon. Nastupoval jsem tady tenkrát na pozici vedoucího oddělení cyklistiky, zim- ních sportů, kolečkových sportů a fitness. Byli jsme jen 4 vedoucí, postupně se tým rozšiřoval a každý se zaměřoval na to, co ho bavilo nej- víc. U mě logicky cyklistika, ale o tom ještě asi bude řeč. Určitě. Co tě do Decathlonu přivedlo? Byla to víceméně náhoda. V tom roce 2013 jsem se přestěhoval z Plzně. Jsem původně Budějčák, ale v Plzni jsem studoval na Západočeské uni- verzitě. Po dvou letech jsem neuspěl u zkoušky z matiky, takže jsem z Plzně pálil zpátky do Bu- dějovic. Tady jsem se rozhodl jít znovu na vy- sokou školu, na Jihočeskou univerzitu na obor obchodní podnikání. Zjistil jsem, že mě ten re- tail baví. Pamatuju si, že jsem tenkrát jel zrov- na na kole a potkal jsem kámoše, který mi řekl, že jede na pohovor do Decathlonu. Tak jsem si v tu chvíli řekl, že bych to chtěl taky zkusit. Zjis- til jsem si pár informací o Decathlonu, protože jsem ho vůbec neznal, a šel na pohovor. Na po- hovoru v KFC jsem potkal Pepu Kalouse, který přišel jako ředitel z Ostravy otevřít prodejnu do Budějovic spolu s Honzou Štěpánkem a Pavlem Lyčkou. Hledali lídra cyklistiky a já byl do kol úplnej blázen. Kopali jsme traily a pořád jezdi- li. Pepu to zaujalo. Původně to měla být brigá- da, tak jsem rovnou nastoupil na plný úvazek. Samozřejmě. Společně jsme Decathlon v roce 2013 otevřeli. Co já si pamatuju, tak když se řekne servis v De- cathlonu, automaticky se mi k tomu vybavíš ty. Je to jedna z nejstálejších líderských pozic. Jak ses k tomu vlastně dostal? No, já se považuji, a teď nechci, aby to znělo ně- jak sebevědomě, za docela manuálně zručného člověka. Musím tady zmínit svého tátu, od kte- rého jsem se naučil prostě všechno. Můj táta je všeuměl. Je to zedník, který ale uměl vždycky opravit ledničku, televizi, auto, motorku, všech- SKRIDER ROCK no. Myslím, že někdy ve 12 letech jsem rozebral svůj první motor na tátově Pionýru 21. Vždycky jsem byl s tátou v dílně. A to jsem si přenesl do Decathlonu. To znamená, že když jsem tu cyklis- tiku v Budějcích otvíral, alfa omega byla mít u ní vybavený servis kol. Ale viděl jsem, že informace a vybavení, které jsme interně měli k dispozici, nestačily. Celý servis jsem přestavil podle sebe a začali jsme být úspěšní. Všimnul si mě Jirka Uher a začal jsem s ním školit cyklistiku. Byla to moje první národní mise. Teď jsem taková spoj- ka mezi komerčním týmem a týmem pro udrži- telnost. Servis hraje v obou směrech obrovskou roli, protože s našimi prioritami v udržitelnosti, jako je Rent, Buyback, 2nd life a další projekty, přichází i nutnost se o výrobky starat, například kola z půjčovny. S komerčním týmem naopak ře- šíme tu businessovou stránku. Je to pro mě čest na této pozici být. Tys zmínil tátu, že ses všechno naučil od něj. Nezdá se ti, že tohle mladší generaci trochu chybí? Jedním slovem, ano. Není dneska jednoduché najít kvalitního servisního technika. Já neříkám, že to bylo před 10 lety snazší, ale když ty genera- ce srovnám, pro kluky, který jsem na cyklo na- bíral v roce 2013, byla samozřejmost, že věděli, jak se používá pilka na železo nebo stahovák na ložisko. Tyhle věci jsme prostě věděli. A teď samozřejmě nechci nějak snižovat dovednosti a schopnosti mladší generace, oni umí jiný vě- ci, který já neumím, ale z mého pohledu se ta manuální zručnost dost vytrácí. DEKÁČ 7
