Stránka letáku Decathlon – Dekáč – str. 7

Zeptali jsme se Markéty Barešové, jak se dostala od vlastního podnikání do Decathlonu a co přesně obnáší její pozice     v HR týmu. Probrali jsme také naše benefity a zaměřili se na akciový program, protože nákup akcií se blíží.     Markét, pověz nám, jak ses dostala     k Decathlonu?     Vždycky jsem se věnovala sportu a velmi brzy     jsem začala ve sportu podnikat. Když mi bylo     asi dvacet, založila jsem si byznys, kde se snoubil     sport a zdravá výživa, protože mám vystudova-     nou nutriční terapeutku. Následně jsem praco-     vala v rámci firmy Johnson & Johnson, kde měli     jako firemní benefit soukromé fitness centrum,     takže kromě podnikání jsem ještě dělala pro-     vozačku tohoto fitka, přednášela o výživě a cel-     kově zprostředkovávala zaměstnancům zdravý     životní styl. To bylo ještě před covidem. Covid     ale vše změnil, firma se rozhodla krátit úvazky,     a tak jsem si začala dělat rešerši, kam bych moh-     la jít dál. Věděla jsem, že se chci určitě poohlížet     po firmách, které mají co dočinění se sportem.     Navíc jsem studovala dálkově v Brně kondiční     trenérku, a tak jsem k tomu sportu prostě smě-     řovala. Vypsala jsem si všechny sportovní firmy,     podívala jsem se na jejich stránky, jejich firem-     ní kulturu a Decathlon byl jednou z nich. Na té     pozici se mi líbilo, že byla vypsaná velmi obecně,     nebyla tam žádná specifikace předchozích zku-     šeností, byla tam zdůrazněná hlavně vášeň pro     sport a management. To se mi líbilo, navíc jsem     věděla že tohle splňuji a že se vše ostatní mů-     žu naučit. Když jsem se pak potkala se Zuzkou     Cibulčíkovou, HR lídryní, bylo vše přesně jako     v inzerátu. Hlavně šlo o to, aby sem člověk za-     padl jako osobnost, nemusel nutně vše umět.     Vrátím se ještě k tomu podnikání, protože mě     zajímá, jak jsi k tomu přišla tak mladá?     Vždycky jsem si myslela, že v žádném za-     městnání nevydržím. Pro mě je důležitá vol-     nost a také svoboda přemýšlet nad svěřenými     projekty po vlastní ose a rozhodovat o nich.     Já jsem byla vždycky přesvědčená, že tohle ja-     ko zaměstnankyně nemůžu nikde najít. Proto     jsem šla rovnou do svého podnikání, protože     jsem si vše chtěla dělat po svém, navíc motivo-     vaná touhou mít něco svého, vybudovat si něco     od nuly. Založila jsem studio v Sedlčanech, ke     kterému zhruba po roce přibylo převzetí ještě     jednoho v Praze. Z počátku jsem zde fungovala     jako kondiční trenérka a nutriční terapeutka,     ale později jsem postupně svěřovala tyto čin-     nosti spíše ostatním. Mým cílem bylo, aby obě     studia dokázala fungovat i beze mě.     Takže jsi nikdy předtím nezkusila žádné     zaměstnání?     Ne. Do Johnsonu jsem se dostala až tak, že se     tam některé lekce vedly v angličtině, ve které     jsem se chtěla zdokonalit, a tak jsem ty lekce     vedla. Všimli si mě tam a nabídli mi full time.     A jelikož to pro mě zhruba po třech letech pod-     nikání byla nová výzva, přijala jsem. Bylo to ta-     kové pobídnutí vyzkoušet, zda studia opravdu     mohou fungovat i beze mě. A pak přišel covid     a veškeré představy vzaly za své. Fitness centra     se skoro na rok uzavřela, což ovlivnilo podni-     kání i moji stávající pozici. Studia jsme se po-     koušeli ještě chvíli táhnout z vlastních peněz,     ale to bylo velmi brzy neudržitelné.     Třeba ještě není všem dnům konec...     Třeba, ale teď je mi dobře v Decathlonu, proto-     že tady je i ta volnost, kterou potřebuji, ale zá-     roveň i stabilita, kterou s postupujícím věkem     už také ocením. V tomhle je to v Decathlonu     skvěle propojené. Má to nejlepší z obou světů.     Je to sice velká firma, ale pokud máš nějaký ná-     pad, který dává smysl, můžeš s ním přijít a rea-     lizovat ho. Máš tady důvěru a volnou ruku a to     jsem si nikdy nemyslela, že v zaměstnání najdu.     Nastoupila jsi na pozici payroll lídryně, co si     pod tím lze představit?     Payroll evokuje mzdy. Každý rok ale přibývají     nové odpovědnosti a pozice se dost transformu-     je. Původně se oddělení mělo zmenšovat, vše     se mělo automatizovat, ale za ty tři roky, co tu     jsem, se ten záběr velmi rozšířil a to je na De-     cathlonu také skvělé - že se máš pořád co učit.     I když jsem tři roky na stejné pozici, tak ta po-     zice není stejná... Ještě je potřeba říct, že já si-     ce mluvím v jednotném čísle, ale za zády mám     DEKAC 7     la