Tento leták platí do 7. 7. 2024.
Tento leták platí do 7. 7. 2024.
Fejethlon Jakuba Šindeláře aneb lyžař jako Bode Miller Pokud si můžeme po letošní sezóně vůbec dovolit mluvit o nějaké zimě, tak pomalu, ale jistě kráčíme (rozhodně neklouzáme, nelyžujeme ani nebruslíme) k jejímu závěru. Já osobně mám rád spoustu sportů, ty zim- ní mezi ně (s čestnou výjimkou hokeje) ale rozhodně nepatří. Na tom však není nic moc zvláštního. V zimě nedělám rád prakticky co- koliv. Už jen kvůli tomu elementárnímu pocitu zimy. A když se při dané aktivitě zahřeju, tak stejně musím nakonec vychladnout a zase tu máme tu zimu. Takže raději vytopím místnost na příjemných 22°C a jdu se dívat na zimní zápolení jiných v televizi. Konec tohoto období mi ale dal vzpo- menout na doby, kdy jsem ještě žil ve sladké nevědomosti s pocitem toho, že bych lyžování snad mohl mít rád. Jak moc jsem se tehdy zmýlil. Když jsem se na základní škole dozvěděl, že mě v sedmé třídě čeká lyžák“, neměl jsem z toho dobrý pocit. Obzvlášť když jsem věděl, že jeho vrcholem bude závod ve slalomu. Už v útlém věku jsem si byl schopen pokládat poměrně zá- sadní filozofické otázky. Kde vezmu lyže? Jak se dostanu nahoru? Jak se dostanu dolů? Co když ztratím skipas? Jak se na tom brzdí? Naštěstí už tehdy jsem se řídil heslem „kdo je připraven, není překvapen“. Kdybych jen tušil, jak moc se mi to v Decathlonu bude hodit... Několik týdnů před samotným zájezdem jsem vyrazil na hory s rodinou, abych se mohl na ly- žáku předvést coby věrná kopie Bodeho Millera. První problém nastal na vleku. „Tady chytneš ten talíř, dáš si ho pod zadek a pak jedeš,“ zně la jasná instrukce mého strýce, který, následo- ván mým bratrancem, vyjel nahoru, jako by se s talířem pod zadkem narodil. Vypadalo to celkem jednoduše. Za tu řadu let na tomto světě jsem se ale stihl naučit jednu důležitou věc. Nevěřit intuici, když něco vypa- dá jednoduše. Většinou se z toho stane nejtěžší věc na světě. A taky že jo. Střídavě jsem padal a pouštěl před sebe ostatní lyžaře, aby si alespoň někdo z nich zalyžoval. Po dlouhých peripetiích se mi podařilo vyjet zhruba do půlky sjezdovky, kde se mi zkříži- ly lyže a já spadl do závěje. Vstávání na lyžích ze země na první pohled nevypadá jednoduše. A taky že není. Nakonec se mi s vypětím všech sil podařilo dostat nahoru a samotné lyžování už tak zlé nebylo. Během první cesty dolů jsem absolvoval počet pádů, který se vejde na prsty obou rukou, což považuji za úspěch. Nakonec jsem se dokázal poprati s vlekem a nahoru jsem vyjížděl přibližně s 50% úspěšností. Na slalom jsem byl dokonale připraven. Nastal samotný závod. Na první pohled to vy- padalo jednoduše a někteří soupeři jeli opravdu na jistotu, což mi dávalo slušné naděje na umís- tění mimo chvost závodního pole. Zkušeně jsem se tedy vydal vstříc slalomovým tyčím. Tempo bylo dobré. Bylo více než dobré. Bylo dokonce tak dobré, že jsem minul hned druhou bran- ku a byl ze závodu diskvalifikován. Má kariéra vrcholového lyžaře byla ukončena. Mohl jsem se ale zase vrátit do svého pokoje a dívat se na Bodeho Millera. Autor článku: Jakub Šindelář Sledujte nás Odecathloncz 回回 decathloncz Decathlon.cz DC Decast DECATHLON SPORT FOR ALL-ALL FOR SPORT DEKÁČ MAGAZÍN PRO SPOLUHRÁČE DECATHLONU Číslo 5❘ březen 2024 Budeme rádi, když nám dáš zpětnou vazbu: petra.bastanova@decathlon.com Ohodnoť březnové číslo naskenováním QR kódu Magazín je připravován společnými silami v DECATHLONU se sídlem Türkova 1272/7, 149 00 Praha 4 Na vydání Dekáče se podíleli: Petra Baštanová, Kristýna Kárná, Kamila Komárková, Jakub Šindelář, Kateřina Tlachová, Jakub Vaníček Fotky nafotili: František Jakl, Petra Píšová, Jakub Vaníček, Kateřina Sudková Grafická úprava a sazba: Veronika Glogrová, David Vavřina Vytiskla tiskárna Triangl v nákladu 1 500 výtisků Dekáč vychází několikrát ročně jako magazín tištěný na recyklovatelném papíře. Změny cen vyhrazeny. Za tiskové chyby neručíme.
