Stránka letáku Billa – Gusto Léto 2024 – str. 46

Tento leták platí do 31. 8. 2024.




Tento leták platí do 31. 8. 2024.

Přepis textu:

PŘÍBĚH JÍDLA     Příběh     MAKRONKY     Velká Francie a drobná křehká makronka, to je příběh velké lásky     a cukrářského umění, který můžete mít i u sebe doma. Seznamte se     a užijte si to. Mesdames et messieurs, rendez-vous.     Nenechte se odradit     makrončinou pověstí, není     tak nedostupná, jak se někdy     tváří. Chce to jen přestat se     stresovat, držet se gramáží,     vychytat pár momentů     a pak si hrát. S barvami,     chutěmi. Ve skutečnosti je     to přece jen sofistikovanější,     jemnější a delikátnější verze     bezé čili pusinek. Ačkoli by     měl o jejich původ zájem     ledaskdo, kulinární prameny     se nejčastěji shodují na oblasti     Středního východu, odkud     pochází řada dezertů z mandlí.     Odtud se základ receptury     dostal s mořeplavci do Itálie,     a at' se to Francouzům líbí,     nebo ne, přišla do jejich země,     podobně jako třeba vidlička,     s Kateřinou Medicejskou.     OD SUŠENKY     K MAKRONCE     Je ovšem pravda, že v Itálii     mandlový dezert nabyl lidové     podoby křupavých sušenek     amaretti, zatímco ve Francii     byl povýšen na křehkou,     vycizelovanou delikatesu.     V 16. století již ostatně vešla     do literatury. François Rabelais     je zmiňoval jako „malé kulaté     pečivo". Byla samozřejmě     mnohem skromnější než ta     dnešní, pekla se jako lehká     sušenka z mandlí, bílků     a cukru. A jako by literatura     mapovala makrončinu cestu     Francií, Alexandre Dumas     starší zanesl její receptury     do objemného kuchyňského     slovníku, který sepisoval     na sklonku svého života     v Bretani. Dobové receptury     zaznamenávají makronky     z hořkých mandlí, sladké     makronky z mandlí, makronky     se zelenými vlašskými     ořechy...     CESTA FRANCIÍ     Drobné mandlové     sušenky patřily už     od počátku k delikatesám     královského stolu. Říkalo     se jim maccherone neboli     makarony. A protože co     se na královském dvoře     podávalo, stalo se módou,     receptury se ujali kuchaři     šlechtických domů a leckde     zůstaly i krajovou specialitou.     Například v Pikardii se     Macaron d'Amiens vyráběly     z mandlí, cukru, bílku a medu,     v Ardèche byly křehčí     a drolivější, prostě všude,     kam se dostaly, se staly     předmětem kuchařských     ambicí, hravosti i trpělivosti.     Trvalo až do 18. století, než     získaly dnešní podobu dvou     Podle pověsti     malý kulatý tvar     makronky vznikl     nedopatřením,     když mnichovi     připravujícímu     beze, caklo trochu     těsta na zástěru     a zaschlo na ni.     slepených disků tak na dvě tři     sousta. Stalo se tak v Paříži.     SLADKÁ PAŘÍŽ     Zrod makronek je spojen     s pařížským cukrářem Pierrem     Desfontainem, který v roce     1930 dostal geniální nápad     spojit skořápky makronek     náplní. Rychle se staly módou     a pařížští cukráři je spojovali     máslovým krémem, džemem     i kompotovaným ovocem.     Opravdovou slávu jim ale     přinesl vzdálený příbuzný     Ernest Ladurée roku 1862,     když v luxusní čtvrti Madeleine     otevřel stejnojmennou     elegantní cukrárnu Ladurée,     která později dorostla až     do slavného cukrářského     domu. S nápadem přišla jeho     žena Jeanne Souchardová,     která chtěla spojit kávu     s jemným pečivem a podpořit     tím ženy, aby měly veřejné     místo, kde by se mohly samy     setkávat bez doprovodu,     a právě makronky se staly     vlajkovou lodí podniku.     Zůstaly dodnes. V cukrárně     pod křišťálovými lustry si     je můžete dopřát i dneska.     A nejen v ní. Cukrářský dům     s řadou poboček jich každý     rok prodá více než čtyři     miliony.     46 ⚫BILLA GUSTO

×

    Sdílení